Speciální tělovýchova - rafty
Ve dnech 8. - 9. září 2009 se 1. rota Čestné stráže účastnila speciální tělesné přípravy – splavení řeky Lužnice v Jižních Čechách. Této akce se zúčastnilo celkem 38 příslušníků Čestné stráže + 2 instruktoři ze Střediska tělovýchovy a sportu MO.
Celá trasa byla 45 km dlouhá. Výchozím místem bylo stanoveno městečko Suchdol nad Lužnicí a po třech dnech jsme úspěšně dojeli do Veselí nad Lužnicí. Celý specializovaný výcvik jsme byli rozděleni do čtyř raftů (tři po 6 lidech a jeden po 4 lidech) a 9 lodí typu Pálava (po 2 lidech).
První den jsme po necelých 3 hodinách jízdy z Prahy konečně dorazili na místo. Po sesednutí a krátkém, ale za to intenzivním proškolení, následovala všemi tolik neoblíbená činnost a to příprava a nafouknutí lodí. Kolem 13 hodiny jsme konečně vyrazili po vodě. První úsek byl něco přes 11 km dlouhý a do cíle jsme dorazili volným tempem po 16 hodině. Naše první zastávka směřovala do kempu u vesnice Majdalena. Po krátkém osvěžení jsme všichni ulehli ke spánku plni očekávání, co si pro nás připravili na příští den naši velitelé.
Druhý den ráno po sbalení všech věcí jsme opět vyrazili na cestu, zatím plni humoru a optimismu. To jsme však ještě nevěděli, co nás čeká. Tento druhý úsek měřil 25 km a byl zároveň nejdelším a nejnáročnějším z celých tří dnů. Řeka Lužnice se v České republice řadí mezi nejméně obtížné – stupeň č. 1 a podle zkušeností z druhé etapy to tak opravdu je. Celou cestu řeka „stála“ a my, ač jsme se snažili ze všech sil, jsme pluli velmi pomalu. Do kempu Záblatí, který se stal pro dnešní večer naší cílovou stanicí, jsme dorazili po 8 hodinách zcela vyčerpaní a unavení. Kemp Záblatí na nás však dýchl svěží atmosférou a my jsme na únavu rychle zapomněli.
Třetí den jsme vyrazili vstříc závěrečné etapě a z každého bylo cítit zklamání, že to tak rychle uteklo. Tato poslední etapa měla být podle našich instruktorů nejkratší, ale nám ostatním se zdála nekonečná, i když podle mapy měřila pouhých 9 km. Do cíle, ve Veselí nad Lužnicí, jsme oproti předpokladu dorazili s dvouhodinovým zpožděním. Bylo to způsobeno i tím, že zpátky do kasáren se nikomu nechtělo, a tak jsme si tuhle poslední cestu pořádně užili.
A co napsat závěrem? Myslím, že teď budu mluvit za všechny zúčastněné, když otevřeně přiznám, že ne každý se na tuhle tělovýchovnou akci těšil. Naštěstí všechny obavy byly zbytečné, počasí bylo nádherné a tyto tři dny speciální přípravy byly pro každého z nás příjemným odreagováním od mnohdy stereotypní pracovní činnosti.
