Naši vojáci jednadvaceti salvami vzdali čest Václavu HAVLOVI

Byla sychravá středa 21. prosince 2011 před půl desátou hodinou ranní. Zaplněným Hradčanským náměstím znějí smuteční tóny v podání Ústřední hudby Armády České republiky.

Přesně v 10,00 hodin se smuteční průvod s prvním českým prezidentem Václavem Havlem na jeho poslední cestu na Pražský hrad. V čele pochoduje velitel Posádkového velitelství Praha plukovník gšt. Pavel Kantor. Na rozdíl od generála Syrového nejede na koni, ale důstojně vykračuje.

„O tom, že bychom mohli být poctěni organizací smutečního aktu při příležitosti úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla jsme se poprvé dozvěděli od náčelníka Generálního štábu AČR v neděli večer. Definitivně bylo rozhodnuto až v pondělí. Na veškeré přípravy jsme tedy měli pouhé dva dny. Doposud jsem nikdy nic podobného nezažil. Byla to nejen premiéra, ale i poměrně náročná záležitost. Jsme však profesionálové, Čestná stráž Armády České republiky je tady od toho, aby takové věci zvládla. Pro naši posádku je velkou ctí, že jsme byli tímto úkolem pověření, všichni vojáci ho plnili s nebývalým zápalem. Museli jsme v Praze ubytovat šest set vojáků, především ze 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády. V poměrně krátkém čase jsme se naučili krok, který není pochodový. Nic takového vojáci v minulosti nenacvičovali. Ostatní záležitosti jsme společně s Hradní stráží bez problému zvládli. Její vojáci měli původně nést rakev s ostatky prezidenta. K tomuto účelu ale máme vycvičenou skupinu. Něco podobného jsme tedy nedělali poprvé. Právě proto, že s touto záležitostí máme již jisté zkušenosti, byli jsme tímto úkolem pověření my. Největší kus práce ale odvedli lidé, kteří nebyli vidět. A právě jim bych chtěl nejvíce poděkovat,“ řekl plukovník gšt. Pavel Kantor.

Následuje padesát historických praporů. Některé z nich prošly bojišti první a druhé světové války. Na ně navazuje třináct bojových praporů, které udělil útvarům Armády České republiky právě Václav Havel.

V okamžiku, kdy přihlížející diváky míjí lafeta s ostatky prezidenta, tažená šestispřežím starokladrubských vraníků, ozývá se spontánní potlesk doprovázený cinkáním klíči.

Celkem se smutečního aktu účastní na šest set vojáků. S těmi, kteří jsou v pozadí, je to téměř tisícovka.

[fotografie 10] [fotografie 11]

Čestnou, důstojnickou stráž u rakve prvního prezidenta České republiky přímo ve Vladislavském sále Pražského hradu stáli i příslušníci Posádkového velitelství Praha:

podplukovník Jaromír Jančura – zástupce velitele Posádkového velitelství;
major Miroslav Leška – zástupce velitele praporu čestné stráže;
major Vojtěch Buchta – náčelník oddělení posádkových služeb;
kapitán Tomáš Halačka – vedoucí starší důstojník operačního oddělení;
nadporučík Juraj Domik – velitel 1. roty čestné stráže;
nadporučík Pavel Vlček – velitel 2. roty čestné stráže;
poručík Luboš Chaloupka – velitel čety čestné stráže;
poručík Michal Frčka – velitel čety čestné stráže;
poručík Tomáš Ševčík – velitel čety čestné stráže;

Jako ozvěna celé události zní jednadvacet dělostřeleckých salv, které do tónu státní hymny na petřínské stráni u pomníku Jaroslava Vrchlického v pátek 23. prosince odpálili příslušníci praporu Čestné stráže Armády České republiky.

Autor textu: Lubomír ADAMUS

Foro: Lubomír ADAMUS