Jako když maluješ obrázek…

Den válečných veteránů nepřináší pouze pietní  či vzpomínkové akty. Součástí všech těchto akcí je též slavnostní koncert Ústřední hudby AČR. Každoročně se vojenští hudebníci pilně a pečlivě připravují tak, aby svým hudebním výkonem vzdali čest mužům a ženám, kteří díky svému osudu nemohou být jejich posluchači, a zároveň také potěšili ty, kteří se v hledišti pražského Rudolfina mohou radovat z jejich hudebního výkonu.

Tento letošní koncert nebyl výjimečný jen účastí prezidentů ze Slovenské a České republiky a vojáků obou armád, ale také přítomností hostující dirigentky vojenského orchestru ze Slovinska majorky Andreji Šolar. I její výkon přispěl k vlídné a slavnostní atmosféře celého večera.

Mezinárodní spolupráce i v této oblasti znamenala pro vojáky-hudebníky mnoho. Absolventka ljubljanské univerzity, také díky svému předchozímu studiu v Nizozemí a na Vojenské hudební akademii v Norfolku, s sebou alespoň na krátkou dobu přivezla svůj osobitý způsob dirigování, specifické chápání konečného vyznění skladeb, a v neposlední řadě velkou úctu k tradicím a obdivuhodnou lidskou skromnost.

Mnohokrát v médiích zdůrazňovaný fakt, že mnozí váleční veteráni nepotřebují mluvit o svém nesobeckém hrdinství, se pro nás stalo možná už samozřejmostí. I když tomu tak není! Paralelou k této skutečnosti by mohla být naprosto náhodná otázka pro slovinskou dirigentku:  „Bylo, Andrejo, těžké překonat svou obtížnou životní situaci, vystudovat hudbu, navléct si uniformu a uplatnit se v takřka mužském hudebním světě?“ S lehkostí odpověděla: „Nebylo. Víš, dirigování je - jako když maluješ obrázek…“

kapitánka Eva Cajthamlová, tisková a informační důstojnice Posádkového velitelství Praha